Nedávno jsem absolvoval kurz, kde nás učili, jak se bezpečně pohybovat na stromě pomocí lana. Šel jsem tam jednak ze zvědavosti a jednak, protože se mně ta práce libí. Na kurzu se sešla zajímavá parta povolání. Profesionální arborista – člověk, co se stará o stromy, hasič, lesák, zahradník a učitel:). Každý jiný pohybový základ. Každý jiné pohybové schopnosti. Při prvních výstupech jsme se v tom všichni dost plácali. Musíte ovládat lano a ještě vlastní tělo. Někdy i jednoduché úkony může být těžké provést. Pokud nemáte základy z lezení po skalách tak si ze začátku budete připadat dost blbě. I když to asi v každé nové činnosti co se učíte. Mně dělalo dost problém otevřít jednou rukou troj karabinu (otvírá se třemi pohyby).

Ke konci kurzu jsem si začal uvědomovat, že je sice pěkné že, zvedáme mrtvé tahy, zlepšujeme různými způsoby sílu, ale když se pak máte v deseti metrech projít po větvi (I když jste jištěni. Moc z nás zase do stromu nepoleze:)), tak vám budou velké svaly skoro k ničemu. Síla je základ ale má své hranice. Pokud používám hodně síly k tomu, abych se někam rychle dostal, rychle se unavím (překvapující:)). Čím víc svalů máte, tím víc musíte jíst, abyste si je udrželi. Když jste hodně unavení tak na stromě neuděláte tolik práce. V přírodě byste asi zemřeli. Na stromě jsem si to dost uvědomil.

Stromy vám v tomhle dají perfektní zpětnou vazbu ale nejen v tom. Jsou to fascinující organismy.