Už asi rok mám v hlavě, že sepíšu typy (přístupy, asi je jedno jak to nazvete) ke kondičnímu posilování, které jsem měl vědět dřív a hlavně je použít v praxi, když jsem začínal cvičit. Nejedná se o typy související s treninkem ale jde spíš o přístup (zkušenosti). Jde o mé osobní zkušenosti a vy je můžete mít jiné. Což je dobře. Porovnejte si je s těmi svými a klidně napiště koment.

Původně jsem typy chtěl psát jako e-book s tím, že získám váš e-mail ale rozhodl jsem se, že typy budu publikovat přes blog. Tak prosím o sdílení. Doufám, že vám pomůžou, když se budete rozhodovat, zda začít s nějakou pohybovou činností nebo jak si víc „užít“ tu stávající. Nebo třeba rodičům při rozhodování o pohybové aktivitě jejich dětí. Tak ať se dobře čtou

Pohodové léto:)

Marek

Co jsem se naučil za 15 let o kondičním posilování

Kondičně posiluju a hýbu se celý život. Vystudoval jsem Fakultu tělesné kultury v Olomouci, teď učím tělocvik na základní škole a ve volném čase pracuju jako osobní trenér.  Když se za těmi 15 lety ohlédnu, vyjde mi pár univerzálních „typů“, o kterých si myslím, že kdybych se podle nich řídil dřív, vše by šlo jednodušeji a rychleji. Věřím, že pomůžou těm, co chtějí s nějakou pohybovou činností začít, nebo těm, co už nějakou činnost dělají.

Typy nemají prioritu

Typ č. 1 Zpomal

Pomatuju si, že když sem trénoval v dorosteneckém věku za 1.Fc Slovácko (dřív Fc Synot) a měli jsme lehčí trénink a já cítil, že nemám ještě „dost“ šel jsem si ještě po tréninku zaběhat. Myslel jsem si, že čím víc trénuju, tím lepší budu.  Další den následoval náročnější trénink. A další den zápas. Teď bych řekl, že jsem blázen.  Mladé tělo takovou zátěž nějaký čas vydrží, ale i to se časem ozve.  Spoluhráč mě na tréninku přišlápl kolíkem kopačky nárt. Dřív nebyla ještě tolik rozšířena fyzioterapie, a tak nás často posílali na magnetickou léčbu. Po 14 dnech jsem šel opět do plného tréninku.  Samozřejmě že jsem to uspěchal. Časem se to „spravilo“ a já nějakou dobu trénoval, ale sem tam sem cítil lehké píchání v pravém stehnu. Nevím, ale myslím si, že to mělo souvislost s nedoléčeným nártem. Při jednom tréninku jsem při sprintu ucítil škubnutí. Podobné jako když přetrhnete provázek. Ve sprintu jsem upadl na zem. Doteď si pamatuju, jak jsem plakal ve sprše. Nějak podvědomě jsem cítil, že se v Synotu neprosadím.  Neměl jsem nikoho, kdo by mi řekl, zpomal.  Dej si měsíc volno buď v klidu. Trenér mi sice dal nabídku pokračovat v letní přípravě,  ale odmítl jsem s tím, že se dám do pořádku. Nevěděl jsem, jestli se k fotbalu někdy vrátím. Je to docela šok pro mladého člověka když tomu obětujete veškerý svůj volný čas. Stačilo tak málo. Zpomalit.

Kondiční posilování není jen o každodenní dřině. Je potřeba odpočinek. Spánek i nic nedělání – „lelkování“ (dnes tak vzácné).

Není pravidlo, že kdo trénuje pětkrát týdně po 2 hodinách, má lepší výsledky než ten, kdo trénuje čtyříkrát týdně.  Sám jsem si to vyzkoušel. Zaleží na tom, jak se trénuje.

Hezky to celé vystihuje anglické pořekadlo: Haste make waste (volně přeloženo spěch dělá odpad) Hořte pomalu. Nevyhořte za půl roku.

Typ č. 2 Urči si, co chceš a zvaž, jakou zaplatíš cenu

Mám rád přístup Ida Portala. Za tím, co dělá, je neuvěřitelné množství práce. Ale i on říká, že je potřeba zvážit, jestli některé věci potřebuješ. Potřebuješ umět placku, když chceš jen umět líp jezdit na koni. Některé dovednosti není třeba otvírat. Prostě je nepotřebujete. Někdy vám můžou spíš uškodit, než přinést. Pokud je přesto chcete umět, připravte se, že pravděpodobně zaplatíte nějakou cenu. Časem, únavou, možná zraněním nebo nemocí.

Dnes na internetu vidíte všelijaké výzvy. Mladí lidé co přeskakují různé překážky. Je sice pěkné umět dělat parkour, ale ruku na srdce …. viděli jste někoho dělat parkour  v 50, 60, 70, 80 letech? nebo jejich nepovedené pokusy. Jakou cenu zaplatí jejich tělo? Nikde se neukazuje ta dřina, co zatím vším stojí. Upozorňuju, že nemám nic proti parkouru. Ty lidi obdivuju a rád se od nich budu učit.

Chceš mít velké svaly. Chceš vzpírat? Nebo chceš být v kondici a učit se líp hýbat? Nejde mít všechno. Zvaž dobře, co chceš a jakou zaplatíš cenu.

Typ č. 3 Nebuď dogmatik

Ať už hrajete závodně fotbal nebo kondičně posilujete, zkoušejte nové sporty a učte se nové pohyby. Nezůstávejte pouze ve své specializaci. Tím, že budete zkoušet nové věci se ve svojí specializaci zlepšíte. Jednak kompenzujete jednostrannou zátěž a učíte vaše tělo a mozek být chytřejší. Běžte na běžky, ferraty, hrajte si s dětmi, učte se parkour, zaplavte si, běžte se projít do lesa, hrajte na hudební nástroj, malujte, chodě do sauny, otužujte se, učte se řemeslo, najděte si čas jen pro vás, kdy nebudete dělat nic, jen tak koukejte do zdi nebo z okna jak prší, pozorujte. Největší radost jsem měl právě z těch činností, co nesouvisí se cvičením, ale díky cvičení jsem si je víc užil.

Najděte si dobrého učitele, omezte přísun informací, chtějte ty kvalitní. Zkoušejte, mějte rádi proces učení. Nezoufejte, když vám něco nejde hned.  Je to přirozené. Dejte tomu čas.

Na závěr si dovolím krátké zamyšlení:

Čím dál víc se přikláním k názoru, že není až tak důležité, co děláte, ale jestli danou činnost máte rádi. Pokud jste nikdy nic nedělali a najednou chcete s sebou něco dělat, na rovinu vám řeknu, že je to těžké, ale jde to. I mě osobně cvičení nebaví pokaždé. Často je to opakující se dřina, ale vidím za tím vším to, že chci mít tělo, co dobře funguje a dokáže reagovat na okolí. Osobně mi nejde o velké a vypracované svaly, ale například, když spadnu, chci, aby mé tělo fungovalo jako ochrana pro případ nehody. Bylo měkké, odolné a koordinované zároveň. Když zkouším nějakou novou činnost, chci, abych nebyl úplně marný. Cvičení samotné vám danou činnost nikdy nenahradí, ale může vám pomoct být v ní lepší.

Dám příklad. Nedávno jsem si šel zaházet na basketbalový koš. Asi rok jsem na něj neházel. Po cca 15 minutách házení jsem trochu získal pocit míče, a pak moje hody byly nějak podivně přesné. Sám jsem se divil, čím to může být. Pak jsem si vzpomněl, že jsem přes zimu děla spoustu cvičení na jemnou motoriku a koordinaci. Už tuším, odkud vítr vane. Po asi půl hodině házení samozřejmě přišla únava. Když danou činnost neděláte, dlouho ji ze začátku dělat nevydržíte.

Pokud se vám tipy líbily, dejte mně vědět. Napište mně na Instagram nebo e-mail hribnak@seznam.cz